Již odmala mě k sobě táhla vůně dřeva, stejně jako jeho kresba, barva, tvar.
Jenomže pak jsem jednoho dne potkala kov. Chladný, čistý, ohebný.  Nechávám tyto živly blízko sebe působit, vzájemně se prolínat.
Kladou odpor, dokonce se perou, vzájemně se snaží překvapit. Mým úkolem je, je především pozorovat, ukáznit je a dát jim společnou myšlenku a formu, zkrátka přetavuji dřevo a kov na šperk.
Nejraději pozoruji při prolínání eben se stříbrem. Oslovily mě ale i jiné materiály např. palisandr, švestka, mosaz, bronz ...